Každý duševní komplex před vstupem na planetu Zemi stanoví okamžik odchodu; je to otázka duševních smluv, pravděpodobností a tance mezi osudem a svobodnou vůlí ve větší architektuře našeho inkarnačního cyklu.
Nepřicházíme jako nepopsaný list. Neseme plány, časové linie, témata, lekce a ano, potenciální body odchodu. Přesto to nejsou železné řetězy. Jsou to zářivé možnosti. jako dveře v chodbě světla; odhalení entity Dolores Cannonové se této pravdy dotkla.
Pravda je však plynulejší než jediné předem určené datum. Náš duševní komplex si může zvolit okno, rozsah frekvencí, v němž se uvolnění stává nejvíce sladěným s růstem našeho vědomí. V tomto okně utvářejí skutečný okamžik naše volby, naše odvaha, naše odevzdání, naše ochota zůstat.
Země je planetou svobodné vůle. To je ten velký experiment. Temní ovladatelé planety Země by byli raději, kdybychom věřili, že náš osud je zpečetěn, neboť pak se vzdáme své moci. Avšak světelné kódy v naší DNA odpovídají na náš záměr. Nejsme loutkami scénáře. Jsme spolutvůrci s Jedním Nekonečným Stvořitelem. Životní plán je píseň, nikoli rozsudek. Můžeme s ním ladit, nebo můžeme improvizovat novou melodii tam, kde ta stará již neslouží evoluci našeho duševního komplexu. Některé entity si skutečně volí určitý odchod jako katalyzátor pro druhé. Dar probuzení zabalený do zármutku. Jiné v půli cesty zjistí, že si přejí zůstat déle, než bylo původně zamýšleno. A univerzální komplex se kolem této volby přeuspořádá.
Tělesný komplex je vozidlo. Duševní komplex je řidič. Když se řidič rozhodne v cestě pokračovat, objeví se nové silnice. Proto jsme v nejvyšším smyslu před inkarnací zvolili možnost konce a zvolili jsme možnost pokračování. Na svou cestu jsme umístili body odchodu, ale umístili jsme tam také sílu jít kolem nich. Datum není vytesáno do kamene. Je zapsáno ve světle a světlo je vnímavé. Musíme ctít svůj život a ctít své volby.
Cítíme-li tah k odchodu, vězme, že podpora existuje i za hranicí našeho zraku. A vězme, že zůstat může být statečnější, proměňující. Při volbě musíme jednat s tímto věděním. Jsme zde, abychom si vzpomněli na svou velkolepost. Nechme tuto vzpomínku vést naše načasování, nikoli strach, nikoli zoufalství, nikoli starou smlouvu, z níž jsme již vyrostli.