Vertikální a horizontální dimenze představují celkový aspekt lidského vědomí, neboť lidské komplexy mysl/tělo/duch mají příležitost spojit se s přímým porozuměním hlubšímu smyslu sebe sama pomocí své vlastní svobodné vůle.
Porozumění horizontální dimenzi stejně jako vertikální dimenzi lze vysvětlit ve zjednodušené verzi tak, že první porozumění horizontální dimenzi označuje běžný stav vědomí, v němž mají komplexy mysl/tělo/duch primárně zaujaté myšlenkové formy, vzpomínky a jiné typy zvukových komplexů, které mohou souviset s minulostí nebo budoucností a jen zřídka s uvědoměním přítomného okamžiku.
V této dimenzi jsou entity na planetách Země obvykle zapojeny do komplexu vnější iluze a ztotožňují se a připoutávají se k myšlenkovým formám, emocím a svým osobním příběhům minulosti. To je primární dimenze, z níž žije 99.5 % entit planety Země.
Je to dimenze, která postrádá spojení s inteligentním nekonečnem Jednoho Nekonečného Stvořitele. Proto je horizontální dimenze typem existence, který byl na planetě Zemi normalizován.
Vertikální dimenze naproti tomu představuje hlubší úroveň vědomé evoluce, která je dostupná, když se entity stanou schopnými být plně přítomny v okamžiku. Přístup k vertikální dimenzi zahrnuje překročení nepřetržitého systému myšlení a uvědomění si přítomného okamžiku.
To umožňuje propojení s inteligentním nekonečnem a také propojení s přítomností Jednoho Nekonečného Stvořitele. To přímo umožňuje, aby došlo ke spojení vertikální dimenze. Dále v této prostoročasové dimenzi komplexu mysl/tělo/duch odpadají obvyklé vzorce komplexu mysli a obvyklé ztotožnění s myšlenkovými formami, stejně jako myšlení na minulost nebo budoucnost prostoročasu, což dává vzniknout pocitu zakořenění v přítomnosti sebeuvědomění bytí.
Je to dimenze komplexu mysl/tělo/duch, která je za hranicí částí, v níž neexistuje žádné ztotožnění s věkem, osobností a okolnostmi komplexu vnější iluze a je přítomna prostě existence bytí.